Ahoj, jmenuji se Bára.
Je mi 17 let a chci se s vámi podělit o svůj příběh a své doufám že už tehdejší problémy.
Odjakživa jsem vyšší postavy, mám 172 cm. Má optimální váha by měla být cca kolem 69 kg.
Byla bych ráda, aby toto někomu alespoň trošku pomohlo a něco málo si z toho vzal k srdci, ale taky nemusí..
V těchto dnech, kdy tohle píšu, už jsem doufám z nejhoršího venku, a to díky příteli, rodině a odborné pomoci paní Martiny Jandové, ale taky díky sama sobě.
Zpětně si tu zkouším vybavit, kdy to vlastně všechno začalo.
Už na základní škole..... možná druhá, třetí třída... se mě paní učitelka ptala, jestli jsem nepropadla, že jsem tak velká.... První šok....
Začala jsem se cítit vedle svých spolužaček velká a prostě jiná.. samozřejmě mi z toho bylo smutno a pořád jsem chtěla domů,velice často jsem potají brečela na záchodech a kolikrát i na hodinách do rukávu.
Pořád jsem pak viděla svou postavu větší a větší.... zakázala jsem si proto veškeré sladkosti a cukr. To mimochodem trvá dodnes. Ostatní jídlo jsem ale normálně s chutí jedla. S postavou jsem byla tak nějak nespokojená pořád, párkrát jsem chodila i běhat ale pořádně nic jiného jsem s tím nedokázala dělat.
Přišla střední zdravotní škola, mých 16 let a pobyt na intru. Jako obyčejná zdravá holka z vesnice se 74 kg jsem se chtěla ve městě líbit a něčím zaujmout, nějak vyniknout z davu. Být prostě někdo, být ta štíhlá a vysekaná ..
Přišel další šok, kdy jsem nestíhala nápor učení střední školy, v rodině katastrofa v podobě rozvodu rodičů a samota na intru. Byla jsem ze všeho rozhozená a nic mi nešlo. Chtěla jsem si tím, že nebudu jíst něco dokázat a pak to, že budu dokonalá v podobě perfektní postavy.....Taková blbost!
Přes týden jsem si na intru o jídle rozhodovala sama, tak to šlo rychle a kila mizela....jedla jsem hodně málo a špatně.
Reakce z okolí na mou lepší postavu mi ještě dodávaly větší sílu nejíst....tak to prostě je, když někomu takovému řeknete že mu támhle kouká kost, že by se měl najíst, tak to bere jako lichocení.
Zaměřila jsem se jen a jen na jídlo a svou postavu. Učit se mi nešlo, nemohla jsem se vůbec soustředit,myslela jsem jen pořád na jídlo. po pár měsících mi Začalo být ale více divně:
Neustálá zima, obrovská únava, točení hlavy a nízký tlak, padání vlasů, výkyvy nálad ošklivé akné na bledé kůži a oděrky na kůži, které se nechtěly vůbec hojit, ztráta menstruace a po celou dobu neustálý hlad co mě nutil být hnusná na ostatní a i na sebe.
Rodina mi už nadávala, že to není normální.....moc mi to lichotilo a líbilo se mi, že jsem takhle hubená...... chtěla jsem ještě víc a víc.....a tvrdila jim, že jen jím zdravě a ať mi neberou to jediné, co mě baví...."zdravá strava".
Začaly hádky kvůli mé životosprávě s rodiči, hádky s mým přítelem a dokonce i rozchod....
Únava byla čím dál větší, a ta neustálá zima a plačtivá nálada.... hotové deprese.... Nevěděla jsem co se sebou.....ale pořád jsem byla hrdá na svou hubenou postavu s 48 kilo. Bylo přece úžasné kupovat oblečení číslo 36 a XXS.....To jediné se mi líbilo...
Mamka s babičkou už se na mě nemohly koukat a po nějaké době mě vzaly k výživové poradkyni (p. Martina Jandová). V autě jsem se hádala, že je to na nic, proč tam jedu, vždyť jím dobře, zdravě, vím co dělám ...... pláč a křik....
Byla jsem naštvaná a chovala se arogantně a čišela ze mě nechuť, cokoliv s mojí váhou dělat....myslela jsem, že dělám vše správně sama.
Po pár týdnech mi bylo ještě hůř a už jsem byla na dně z únavy, ze školy, špatné pleti, hlavy jako na kolotoči a depresí měla jsem úzkosti sama ze sebe, ze svých utlumených reakcí na život.....
Tohle to přece není život, vždyť už to nejsem já, jako bych už nežila.
Řekla jsem si: "Chci aby to bylo jako dřív, řekla jsem DOST! Chci být zdravá a navrátit menstruaci".
S pláčem jsem poprosila mamku abychom zašly znova k lékařce a opět k paní Jandové.
Padla tam i věta typu, přišla jsi za minutu dvanáct....... děsná představa toho, že jsem málem zemřela......
Začal další šok, ale v tom smyslu s jakou obrovskou pomocí paní Martiny a mého okolí jsem začala jíst správně a hlavně pořád zdravě. Moje tělo se začalo měnit k lepšímu to se mi na tom líbilo a líbí stále. Pořád jím zdravé potraviny, moc mě to baví. Ráda se zajímám o to, jak jíst, aby mé tělo dostávalo vše, co potřebuje.
Všechno se mi s tímto novým jídelníčkem začalo rovnat. Únava ustupovala, kila šla postupně nahoru. Měla jsem více energie, bylo mi tepleji, pleť se mi hojila, ale menstruace nikde.
Myslela jsem si že dělám co můžu, tak proč se mi sakra nevrací? Až než jsem došla k uvědomění že to vůbec není o tom jak vypadám a kolik vážím a co jím..Je to jen o tom, co mate v hlavě a jak vnímáte své opravdové zdraví.
Já si celé to poznávání vlastního těla a zdravých kvalitních potravin totálně zamilovala a opravdu mě to baví.
Až když jsem si toto všechno po dlouhé době uvědomila, srovnala si priority života a ono náhle na to přišel poslední šok...MOJE MENSTRUACE... po dvou letech čekání se dnes navrátila je to nepopsatelný pocit.
Nikdy za to nepřestanu být vděčná své rodině paní Martině, příteli,a také mému paličatému já co si řeklo že chce byt zase ta zdravá normální holka z vesnice.
Achjo.. co jsem to proboha se svým tělem chtěla udělat!! Přijít o svůj skvělý život opravdu nechci
Tímto chci moc poděkovat svému tělu že se dokázalo uzdravit.
